Individuální a párová terapie / poradenství

v oblasti duševního zdraví Jablonec nad Nisou

Přemysl Holeš

"Být průvodcem, nikoliv řešitelem. Nevnucovat druhým lidem svoje řešení, ale pomáhat jim, aby nalezli to svoje. Poskytnout jim prostor, přibírat je ke spoluúčasti, dávat informace a umožnit výběr."

Výše uvedený citát, vypůjčený z knihy Respektovat a být respektován, dobře vystihuje můj přístup k terapii.

Terapeutický rozhovor vedu způsobem, který je založen na vzájemném respektu a důvěře. Klientům poskytuji bezpečný prostor, klid, porozumění a podmínky pomáhající k nalezení a mobilizaci vlastních zdrojů k dosažení svých cílů, uskutečnění žádoucí změny a spokojenějšímu životu.

Pracuji s jednotlivci od 12 let věku, rodinami i páry. Setkání probíhají v centru Jablonce nad Nisou.

------------------------------------------------------------

 O co se při své práci opírám?

Při provázení klienta se opírám zejména o vzdělání v systemickém terapeutickém přístupu, který vychází z předpokladu, že jsme vždy součástí nějakého systému. Člověk je vnímán jako součást širší sítě, např. v rodině, ve vztazích, v práci, v sociální skupině, kde se její členové různě ovlivňují (v minulosti, současnosti i budoucnosti). Sledujeme vzorce, dynamiku chování a následné reakce. Pokud jsou nežádoucí, postupně je během terapeutického procesu s klienty proměňujeme v ty, které si klienti přejí. Proměňují se nefunkční vzorce myšlení.

Není systém jako systém

V životě nejsme jen součástí vnějších systémů, ale máme i svůj vnitřní. Zde se opírám o poznatky terapeutického přístupu Internal Family Systems a jeho názor, že mysl se skládá z relativně oddělených částí (podosobností). Ty se častokrát skrývají za našimi myšlenkami a pocity typu „Jsi skvělý, jsi hrozný, mám strach, jdu do toho, to nezvládneš, klepu se…“. I v tomto vnitřním světě můžeme hledat propojení a následné vytvoření funkčního, spolupracujícího vnitřního systému.

Když hlava (mozek) nestačí

Jsou však situace, kdy jsme sice na úrovni mysli pochopili, o co jde a co chceme, změnili jsme určité vzorce myšlení i chování, přesto nám stále není dobře. Při dlouhotrvajícím stresu nebo prožitých (neléčených) traumatech se nám jakoby cosi zarylo do těla a dělá si to, co chce. Někdy nejsme vůbec schopni ovlivnit reakce našeho těla, pocitů nebo prožívání. V tomto případě se s klienty více propojujeme s tělem.